Vogelka
by Radek FridrichMám orlí nos a úzký obličej
a říkají mi – Vogelka.
Můj manžel nic od života nechtěl,
byl hodný a němý,
ale dvě děti jsem s ním měla.
Courala jsem s nimi ve skalním městě.
Děti prolézaly lochy skal,
sbíraly klacíky a šnečí ulity.
Já hledala bludný koření,
avšak místo něj se zjevil on,
uhrančivý krhavec,
který zlomil mé zpustlé srdce.
Scházeli jsme se v noci,
když manžel spal,
a milovali se ostřicí pořezaní po celém těle.
Křičela jsem tak šíleně,
že ptáci vyplašeně poskakovali
na okolních stromech.
Šeptal mi:
Zobáčku! Černá vílo! Maličká!
Měla jsem vždy lesklou mázdru
kolem svých hnědých očí,
když jsem se s ním ráno loučila.
Jak to tak bývá u ohnivých znamení,
vášeň brzy vystřídala
zlost.
Jakou silou mě k sobě
připoutal?
Jakými čáry uhranul?
Jakým právem si mě
přivlastnil?
A do skal jsem už nešla.
Často jsem pak slyšela jeho táhlé,
kvílivé volání.
Uši si zacpávala
láskyplnou hrůzou
a ve svém těle uzamkla
zurčivý pramen,
který ve mně probudil.
Navěky však budu slyšet
ta šeptaná, skalnatá slova:
Zobáčku! Černá vílo! Maličká!
from Nebožky / Selige (Departed Women, 2011)
Vogelbird
by Radek FridrichI have an eagle’s nose and a narrow face
and they call me – Vogelbird.
My husband demanded nothing from life,
he was kind and mute,
but I had two children with him.
I wandered with them among the sandstone cliffs.
The children crawled through holes in the rocks,
gathering up sticks and snail shells.
I was looking for a Root of Bewilderment,
but he appeared instead.
His watery, bewitching eyes
broke my abandoned heart.
We would meet at night
while my husband slept,
and we made love, our bodies covered in cuts from the sharp sedge.
I cried out so madly
the frightened birds hopped about
in the surrounding trees.
He whispered to me:
Beautiful Beaklet! Black fairy! Little one!
A shiny glaze always
covered my brown eyes
when I parted with him in the morning.
As tends to happen with fiery signs,
passion soon gave way
to wrath.
With what force did he
bind me to him?
With what enchantments did he bewitch me?
By what right did he
take possession of me?
And I stopped walking among the rocks.
Often I would hear his drawn-out,
howling call.
I plugged up my ears
with a loving horror
and locked up in my body
the bubbling spring
he awakened in me.
Forever will I hear
those whispered words of stone:
Beautiful Beaklet! Black fairy! Little one!
from Nebožky / Selige (Departed Women, 2011)
translated from Czech by Jonathan Bolton